Jezeří

Zámek Jezeří patří k jedné z nejvýraznějších dominant Krušných hor. Stojí na místě, kde strmé svahy Krušných hor spadají do plošiny Mostecké pánve, na terasovém ostrohu horského masívu.
Původní středověký hrad o kterém je první doložená zmínka z let 1363-1365 byl v roce 1549 přestavěn na renesanční zámek, který po bělohorských konfiskacích získal rod Lobkowiczů. Prodělal dva požáry po kterých byl přestavěn do dnešní podoby. Konec 18. a začátek 19. století znamenaly vrchol stavebních a kulturních dějin zámku. Od roku 1802 bylo v provozu také zámecké divadlo. Jezdila sem řada významných návštěvníků, např. J. W. Goethe. V době druhé světové války měl zámek nacistickou správu. Další události již nebyly pro zámek zvlášť příznivé. Po válce se stal majetkem státu. Po nějakou dobu ho obývala armáda, která se na jeho dnešním špatném stavu výrazně podepsala. V současné době je zámek renomován.
Zámek má nepravidelný půdorys ve tvaru nízkého a širokého písmena H. Na severojižní ose je situována hlavní podélná budova, z níž vybíhají čtyři kolmo připojená křídla. Zámek je v některých částech dvou, v jiných třípodlažní, má celkem 114 pokojů a přes 130 menších místností a komor. Na koncích západních křídel jsou dvě kruhové věže uzavírající nehluboký dvůr. Po stranách portálu hlavního průčelí jsou sochy atlantů, připisované baroknímu sochaři Janu Adamu Dietzovi. Ze zámeckých interiérů vyniká především velký oválný sál, v roce 1802 upravený na zámecké divadlo a kaple Bolestné Panny Marie se štukovou výzdobou z 19. století.
U zámku býval i rozsáhlý anglický park, tzv. jezeřské arboretum. Do dnešních dnů se dochovala pouze spodní část, a to ve značně zanedbaném stavu.
Ze zámeckých teras kdysi býval skvělý výhled na krásnou zemědělskou krajinu rozprostírající se od úpatí hor směrem k Mostu. Pohled dnes je úplně jiný, ale při nejmenším poučný: ukazuje to, jak snadno lze krajinu zlikvidovat povrchovou těžbou uhlí.
Na protějším svahu od zámku je mezi vysokými stromy schovaná kruhová zřícenina Hraběcí kaple. Není to ovšem kaple, jak se jí říká, ale stará rodinná Lobkovická hrobka. Svému účelu však nikdy neposloužila. Téměř po třista letech si „kaple“ zachovala tajemnost a na svůj věk je velice zachovalá. Dále se tady nachází zaniklá myslivna.
V současné době je veřejnosti z důvodů rekonstrukce přístupná jen část zámku. I přesto, však návštěva raně barokního zámku stojí za to.